Šotek

Šotek je 13letý kříženec zřejmě některého japonského plemene. Váží 20 kg a měří 48 cm v kohoutku. Nevíme, čím si v minulosti musel projít, ale zanechalo to v něm mnoho strachu. První měsíce u nás jsme si říkali, že snad liška by se ochočila rychleji. Těžko říct, co si Šotek v minulosti prožil, ale jeho plachost předčila plachost lesní zvěře. Když jsme se snažili mu dát třeba deku na místo, kde rád lehává, okamžitě ji se zjevným odporem odstranil, snesl jen slámu. Cokoli, co bylo cítit lidským pachem, okamžitě odnesl do rohu kotce a roztrhal. Jeho bezpečná zóna od člověka byla několik metrů, i sebeletmější dotyk ruky by okamžitě vyhodnotil jako ohrožení a kousl by. Absolutně neznal pobyt v místnosti – při pokusu o léčbu kožní vyrážky vysklil zavřené okno a čekal u svého dřívějšího malého výběhu, kam ochotně zaplul.

Při jedné z návštěv neurologie u dr. Johanidese pan doktor řekl, že v Šotkovi vidí křížence čau čau. Přečetla jsem si důkladněji o povaze tohoto plemene, které je silně fixované na jednoho jediného pána. Rozvažovala jsem mnohokrát o jeho podivném chování za ty 3 roky u nás, kdy na sebe absolutně nenechal sáhnout a zajímala ho jen šance na únik. Nikdy se nevracel do Častonína, když utekl. Putoval. Možná hledal toho svého jediného pána. Za každou cenu. Všechny odmítal. Mysleli jsme si, že je nesocializovaný. Že nezná vodítko, nic. A teď už vím, že znal….poznala jsem to podle toho, jak reaguje na náhubek – jistě ho neměl prvně na sobě. Brání se nasazení, ale když už ho má, ví, že prohrál a nechá si se sebou dělat cokoli. To pes, který má prvně v životě nahubek, reaguje opačně – vzteká se, zkouší si ho sundat, kroutí se, startuje i s náhubkem. Po x-tém nasazení náhubku už ví, že to je blbost a podřizuje se. Tzn, že Šotek měl mnohokrát před námi náhubek od kohosi neznámého. A toho asi miloval a proto ho hledal. Ať už to mezi nimi bylo jakkoli, ať už ho ten jeho pán vyhodil nebo zemřel.. Šotek ho hledal za skutečně každou, a to i velmi tvrdou cenu. Protože věděl, že jinak jeho život nemá smysl. Proto před mým autem vždycky zdrhnul. Měl jasno. Žádné teplo, žádné žrádlo u nás ho nevábilo. Naprogramovaný na jedinečnou věrnost jako prioritu před vlastním životem. Ten si udržoval jen proto, aby našel pána. Ne kvůli sobě. A my mu to zkazili. My jsme neměli hledat Šotka. Měli jsme od začátku hledat jeho pána. I třeba s PČR. Jenže jsme museli projít tím vším, abychom to pochopili. A třeba je to všechno ještě úplně jinak.

Po několika měsících na vahách mezi životem a smrtí se stala ještě jedna zvláštní věc. Šotek se rozhodl škrtnout původního pána. Jeho místo se vším všudy přenechal mě. Chodíme na procházky na vodítku, vítáme se, mazlíme, nechá se nosit a asi to poslední, co by mi před třemi lety sotva napadlo, že tenhle pes mi jednou začne chodit kontrolovat na záchod.

Šotek byl nalezen 26. 10. 2021 v Bednárci.