Orientální kočka

Orientální krátkosrstá kočka vznikla v Anglii ve druhé polovině 20. století. Cílem chovatelů bylo vyšlechtit elegantní, štíhlou kočku podobnou siamské, avšak v široké paletě barev a s různými typy kresby – nejen s typickým zbarvením s odznaky (tzv. „point“), jaké známe u siamské kočky. Dalším důležitým záměrem bylo obnovit siamskou krevní linii, která byla během druhé světové války vážně oslabena.

Orientálka je středně velká, velmi elegantní kočka s dlouhým, štíhlým a svalnatým tělem, jemnými dlouhými nohami a dlouhým, ladným ocasem. Má klínovitě tvarovanou hlavu s rovným profilem, výrazné velké uši široce nasazené a krásné mandlové oči – nejčastěji sytě zelené. U bílých jedinců se vyskytují i tmavě modré nebo nestejně zbarvené oči (například jedno zelené a druhé modré). Povahou je orientální kočka velmi společenská, bystrá a zvídavá. Ráda si „povídá“, i když není tak hlučná jako siamská. Miluje lidskou společnost, neustále sleduje dění kolem sebe a ráda se aktivně zapojuje – a své názory rozhodně nenechá pro sebe!

Krátká historie orientální kočky

Historie orientální kočky úzce souvisí se siamskou. Už ve starých thajských textech ze 14. století (například v rukopisu Tamra Maew) se popisují kočky podobné siamským, ale s jednobarevnou srstí – tedy bez typického zbarvení s odznaky. Tyto kočky byly tehdy běžné v oblasti dnešního Thajska. I na výstavách v 19. století se objevovaly tmavé, jednobarevné kočky siamského typu. V roce 1923 se však britský klub siamských koček rozhodl, že za siamské budou uznávány pouze kočky s typickým zbarvením s odznaky a modrýma očima, což vedlo k vyloučení těchto jednobarevných variant z chovu.

V 50. letech 20 století se chovatelé rozhodli tyto barevné varianty znovu vyšlechtit. Křížením siamek s černými domácími kočkami a dalšími plemeny, například s ruskou modrou, vznikly elegantní kočky s různými barvami srsti a se zelenýma očima.

Charakteristika kategorie

Orientální a siamské kočky spadají podle mezinárodní organizace FIFe do kategorie IV, která zahrnuje plemena se štíhlým a ladným tělem. Většina koček v této skupině má krátkou, jemnou a těsně přiléhající srst, která ještě více podtrhuje jejich elegantní vzhled. Jak přesně se jednotlivá plemena v rámci této kategorie posuzují, můžete vidět na výstavách koček, kde jsou hodnocena podle přísných standardů.

Orientální kočka, která je siamské velmi blízká (jedná se o tzv. sesterské plemeno), může mít srst jednobarevnou, tečkovanou nebo proužkovanou (tzv. tygrovanou), a to ve velmi široké paletě barev.

Kočky této kategorie jsou známé svou společenskou, zvídavou a často i hlasitou povahou. Jsou velmi aktivní, hravé, a to i do vyššího věku.

Obecné problémy

Progresivní atrofie sítnice (PRA)

Jedná se o dědičné onemocnění oči, které způsobuje postupnou ztrátu zraku a může vést až ke slepotě. SIA a OSH kočky mají povinné genetické testy na PRA, výsledek testu se zapisuje do rodokmenu.

Amyloidóza

Jedná se o ukládání abnormálního bílkovinného materiálu (amyloidu) v orgánech, nejčastěji v ledvinách, což může vést k jejich selhání. Siamské a Orientální kočky jsou k této poruše náchylnější než některá jiná plemena.

Zubní problémy

U těchto koček je důležité věnovat péči také chrupu – pravidelně kontrolovat stav zubů a dásní a v případě potřeby zasáhnout včas. Je to také jejích slabé místo.